Úterý 1. května 1945

97. divize v rámci svého omezeného útoku dorazila do Domažlic. Dále na sever jiný útvar zahájil útok pro získání výhodnějšího postavení a při svém postupu obsadil Schönbrunn jihozápadně od Karlových Varů. Na jihu Druhá skupina obrněného průzkumu uvolnila vyčištěním Železnorudského průsmyku  pod středně intenzivní palbou ručních zbraní cestu do Československa a dosáhla Prokop. Jednotky průsmyk zajistily s cílem udržovat bránu do Československa otevřenou.

 

Středa 2. května 1945

Zkraje druhého dne se začaly objevovat další plány na ukončení evropské fáze války. Ve 14:00 obdržel generálmajor Stafford Leroy Irwin rozkazy nepřekračovat Dunaj do Rakouska a omezit počet jednotek vysílaných na východ. „Podle všeho provedeme invazi do Československa,“ zapsal si Irwin do deníku. V rámci tohoto plánu začal V. sbor (První armády) generála Huebnera střídat nejseverněji dislokované jednotky XII. sboru. O dva dny později byl V. sbor převeden pod Třetí armádu. První armáda se postupně připravovala na opětovné nasazení na tichomořském bojišti a vyčištění střední Evropy přenechala Třetí armádě. Byla také připravena scéna pro operaci, o níž generál Eisenhower informoval Rusy o několik dní dříve – postup jednotek až 64 kilometrů na území Československa na Karlovy Vary, Plzeň a České Budějovice. Trvalo další dva dny, než jednotky zaujaly odpovídající pozici a byly připraveny ke konečné ofenzívě do Československa. Během těchto dní před rozkazem k zahájení postupu, který byl vydán 4. května, začaly přicházet informace o hromadných kapitulacích nacistů. Nad Berlínem vlála ruská vlajka, nacistické síly v Dánsku se vzdaly dánským vlastencům. Jako by vycítil poslední tažení Německa, admirál Dönitz před svým odjezdem z Hamburku dne 3. května prohlásil Prahu za otevřené město neboli „nemocniční město“.

 

Pátek 4. května 1945

Když Patton večer 4. května 1945 konečně dostal požehnání od generála Bradleyho, V. sbor a XII. sbor již byly připraveny zahájit útok. Část úkolu byla stále nejasná a Pattonovi se to takto zamlouvalo. Třeba byla cílem Praha. Patton si zapsal: „Od Bradleyho jsem měl a sborům jsem předal pokyny, že nemáme ve větším počtu postupovat za Plzeň přes severozápadně-jihovýchodní demarkační linii, avšak že můžeme provádět intenzivní průzkumnou činnost směrem na Prahu.“ Druhá pěší divize se okamžitě připravila vyrazit v dešti. Měla vystřídat 97. divizi v Sudetách a její první úkol byl příjemný. 97. divize totiž před střídáním dojednala kapitulaci elitní nacistické 11. obrněné divize. Ve 21:00 začalo německé uskupení hladce oholených vojáků v čistých uniformách procházet liniemi Druhé divize do týla. Šlo o hromadnou kapitulaci prakticky nedotčené obrněné divize, která se vzdala se všemi příslušníky a výzbrojí. Vojáci organizovaně skládali zbraně a procházeli do divizního prostoru určeného pro válečné zajatce. Země byla poseta úhlednými hromádkami pušek, granátů a další výzbroje a výstroje, kterou pečlivě odkládali vojáci pochodující do zajetí. Jejich velitel, generál von Wietersheim, odešel do zajetí se svými muži. Situace byla značně složitější v prostoru Druhé skupiny obrněného průzkumu západně od Klatov. Nacisté neočekávaně napadli četu amerických vojáků, kteří osvobozovali Zejbiš. Tito muži byli nuceni se z města stáhnout a zažili jeden z nejtěžších dnů války. Jedna četa se z obklíčení nepřítele musela probojovat zpět do města. Velitel jiné čety opustil svůj jeep a pěšky se vrátil na velitelské stanoviště pro pomoc. Četa přečkala noc v lesích v okolí Zejbiše. Příslušníci čety, která byla zachráněna o několik dní později, uvedli, že v boji padli dva muži. Šlo o poslední příslušníky Druhé divize obrněného průzkumu, kteří přišli o život v bojové akci.

 

Sobota 5. května 1945

Československo bylo nyní pod hromadným útokem Třetí armády a všechny jednotky napřely své síly směrem na východ. V rámci V. sboru táhla První pěší a Devátá obrněná divize na Karlovy Vary, zatímco 16. obrněná mířila na Plzeň. Jižněji se pak jednotky XII. sboru urychleně přesouvaly na Klatovy a Prášily. Čtvrtá obrněná divize prováděla průzkum cest na Prahu, jelikož tímto směrem předpokládala hromadný útok za několik dní. Tato domněnka zřejmě plynula z rozhlasové zprávy o obsazení Prahy odbojáři, kterou Patton zaslechl. Na základě této zprávy si Patton zapsal: „Zdá se mi vhodné vyrazit jim na pomoc.“ S tímto cílem vjel do Prahy po hlavní silnici z Plzně tým amerických speciálních sil (OSS) vedený kapitálem Eugenem Fodorem.

Na cestě projeli dlouhou kolonou nacistických vojáků, kteří včetně divize SS pochodovali na západ a hledali americké síly, kterým by se mohli vzdát. Když odvážný tým OSS po fádní cestě vstoupil do Prahy, Američany okamžitě obklopili nadšení českoslovenští vlastenci, kteří osvobodili své hlavní město. Kapitána Fodora odvedli na velitelství vlastenců ve sklepě na Václavském náměstí v centru města. Zde velitel pražských odbojářů generál František Kratochvíl „vydal“ město Fodorovi a jeho družstvu.

Američané spěchali liniemi poražených nacistů na západ ve snaze najít Pattona a, jak doufali, získat povolení dovést Třetí armádu do Prahy. Fodor našel velícího generála ve společnosti generálmajora Huebnera na velitelství V. sboru poblíž Plzně, kde plánovali tažení útočného uskupení Deváté obrněné divize směrem na Prahu. Patton zprávy od Fodora přijal s uspokojením, avšak zmínil se o problémech. Jeho rozkaz zněl zastavit se na linii procházející Plzní. Patton telefonátem generálu Bradleymu žádal o povolení osvobodit hlavní město. Bradley, který si uvědomoval, že toto rozhodnutí by mohlo mít politické důsledky, se kterými by se mohl vyrovnat pouze vrchní velitel, telefonoval Eisenhowerovi. Ten Bradleymu jasně nařídil, aby Pattona zastavil.

Již 4. května hovořil Eisenhower s generálem Alexejem Antonovem, náčelníkem generálního štábu sovětské armády, a navrhoval, že poté, co Třetí armáda obsadí Plzeň, bude moci postupovat až po západní předměstí Prahy. Eisenhower čekal na Antonovovu odpověď. Antonov plán odmítl a vyzval Eisenhowera, aby „spojenecké síly v Československu nepostupovaly dále na východ za původně zamýšlenou linii“ — s cílem zabránit, podle jeho slov, „možnému zmatení sil“. Eisenhower s Antonovovým návrhem souhlasil a nařídil Bradleymu, aby Pattona informoval, že nemá za žádných okolností postupovat za linii Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice. Také město Praha bylo nedotknutelné. Zatímco Patton čekal na zprávy od Bradleyho, jednotky Páté divize postupovaly podél jihozápadní česko-německé hranice.

Když vojáci dorazili do Volar (západně od Českých Budějovic), narazili na jednu z válečných hrůz. Zjistili, že početná skupina polských a maďarských židovek byla strážemi z řad SS odsunuta z koncentračních táborů ve východním Polsku a donucena k pěšímu pochodu směrem do Rakouska. Celou cestu byly bity a vystaveny krutému zacházení; jejich strava sestávala z trávy a shnilých brambor. Skupina se zastavila ve Volarech, když jí v dalším pochodu zabránil postup spojeneckých sil. Ženy, které ve Volarech zemřely, byly zahrabány do mělkého hrobu. Když město osvobodili Američané, zbývalo z těchto žen naživu pouze šedesát. Byly okamžitě dopraveny do německé civilní nemocnice, kde jim byla poskytnuta péče americkými příslušníky Pátého zdravotnického praporu.

 

Neděle 6. května 1945

Když se Patton vrátil z kostela, byl přivolán k telefonu. Na lince byl Bradley a předával mu Eisenhowerovy rozkazy. „Georgi, demarkační linie je pro V. a XII. sbor závazná,“ řekl Bradley. „Dále nesmíte – opakuji, nesmíte – provádět průzkum hlouběji než osm kilometrů severovýchodně od Plzně. Ike (Eisenhower) v téhle pokročilé fázi nechce žádné mezinárodní komplikace.“

Patton byl sice zklamán, nicméně souhlasil, že se bude Eisenhowerovými rozkazy řídit. Jednotky 2. pěší a 16. obrněné divize se mezitím urychleně přesouvaly na Plzeň. Podplukovník Matt Konop byl již 4. května vyslán, aby poblíž města rozmístil předsunutou hlídku. Druhá divize mu šla Sudetami v patách a cestou se setkávala s otrhanými kolonami nacistů, z nichž někteří jeli na povozech tažených koňmi. Obyvatelstvo bylo vůči Američanům nepřátelské a země, jak uvedl kapitán Charles MacDonald, byla podivná – „ani německá, ani česká.“Když Druhá divize postupovala mezi apatickými, někdy nevlídnými stoupenci nacistů a kolem nyní nebráněných pevností československé „malé Maginotovy linie“, Američané cítili, že konec války již nemůže být daleko.

Jak se jednotky přibližovaly směrem k Plzni (která byla oficiálně osvobozena o den dříve 16. obrněnou divizí), zaznamenaly změnu v postojích obyvatel. Namísto bílých kapitulačních vlajek se objevovaly roztroušené červenomodrobílé české vlajky. Lidé váhavě mávali zpoza zavřených oken. A pak náhle vojákům vyšel vstříc jásající dav nadšených Čechů mávajících vlajkami. „Projeli jsme Sudetami do skutečného Československa,“ napsal MacDonald, „a civilisté v hustých řadách lemovali ulice. Bylo to znovu jako v Paříži, stejně rozjásané tváře, stejné nadšení z osvobození.“

Když Američané vjeli do Plzně, lidé volali „Nazdar, nazdar!“ Cesty i vozidla jednotek pokrývaly květiny a mladé dívky i starší muži a ženy k vojákům přibíhali s polibkem. Pak se MacDonald i přes vřelé přijetí zachvěl, když projížděl kolem baterií 88mm protiletadlových kanónů, které dříve bránily plzeňské Škodovy závody. Na velitelství Druhé divize, které se nacházelo ve městě, obdržel Matt Konop skvělou, avšak stále ještě tajnou zprávu. Válka už brzy skončí. Konop jako Američan českého původu stále ovládal svůj rodný jazyk. Jeho velící generál, Walter M. Robertson, navrhl, aby Konop na další večer pozval čelné představitele občanů, umělce a další, kteří válku přežili, jako generálovy hosty do bývalého nacistického velitelství plzeňské oblasti – nyní velitelského stanoviště Druhé divize. Mělo jít o významnou slavnostní akci.

Pro další jednotky Třetí armády byl 6. květen dnem rychlého postupu vpřed. První divize se na severu při postupu na Karlovy Vary setkala s mírným odporem. Hlavní silnici z Chebu na Falknov (Sokolov) intenzivně ostřelovala nacistická 88mm protitanková děla — každé z nich musela pěchota zničit, než se mohly americké tanky dát do pohybu. Divize osvobodila Sangerberg, Kynšperk a další města, zatímco Devátá obrněná divize vjela do Rudolce. Na jihu se XII. sbor rozvinul po celém prostoru od Klatov po Strakonice a východně po Písek na demarkační linii. Další jednotky vyrazily k linii tvořené Vltavou v Českém Krumlově jihovýchodně od Volar.

Po celý den pokračoval boj proti roztroušeným nacistickým jednotkám a oddíly XII. sboru bránily mosty přes Vltavu před agresivními výpady nepřátelských hlídek, které se snažily odpálit dříve rozmístěné dynamitové nálože.

                                                                                                                          Rona  Mendelsohn, Washington, DC